Moje Toshiba Satellite Pro U400 už je se mnou nějaký ten pátek (v září 2011 to budou přesně tři roky od doby, kdy jsem si ji koupil).
Moje Toshiba v celé své kráse a lesku :-D
Jsem s ní, až na výjimky spokojen a zde uvedu, co všechno se mnou zažila a jak je na tom dnes oproti době, kdy jsem si ji pořídil.
Toshiba Satellite Pro U400 jak plynul čas (hardware apod.)…
Základní informace o notebooku:
CPU: Intel C2D T5670 @ 1,8 GHz
RAM: 1x2048 MB DDR2@667 MHz
Displej a rozlišení: 13,3” (lesklý) ; 1280x800 bodů
Grafická karta: Intel GMA X3100
Mechanika: DVD Super Multi DL
HDD: 250 GB, 5400 ot., 8 MB cache
Komunikace: Wifi (Intel 4965 AGN), LAN (Marvell 10/100/1000), modem 56k, BT
Porty: 2x audio 3,5 jack, 3x USB 2.0, Firewire400, RJ45, RJ11, VGA, ExpressCard 54, čtečka karet
Další: čtečka otisků prstů, webkamera
Baterie: 6 článková (Sanyo) 3700 mAh, 3:15
Materiál: šedý tvrzený plast (oproti non Pro verzi)
Hmotnost: 1,98 kg
Postupem času jsem notebook doplnil zprvu o 9 článkovou baterii, která prodloužila reálnou výdrž s wifi při kancelářské práci k 5 hodinám. Negativem pořízení větší baterie bylo, že vyčnívá z těla notebooku směrem dozadu, zároveň mírně nadzvedává jeho zadní část. To však tolik nevadí a je to spíše pozitivem, protože se daleko lépe píše na klávesnici. To, co však skutečně pocítíte, hlavně při přenášení, je zvýšení hmotnosti o 110 g na konečných 2.09 kg. Prvořadá pro mě ovšem byla výdrž a fakt, že nebudu muset bojovat o místa u zásuvek.
V ČR máme jednu specialitu, a sice několikanásobně přemrštěnou cenu originálních baterií. Za tu do Toshiby jsem v roce 2009 zaplatil 3.500 Kč. O 3/4 roku později jsem si koupil ještě jednu náhradní, tentokrát ovšem z eBay. Byla prodávána jako originální a po doručení a porovnání jsem zjistil, že jsou skutečně totožné a to jak z vnějšku tak uvnitř (tytéž nabíjecí články a elektronika). Jediný rozdíl byl, že přišla v krabici (o stejných rozměrech jako ta kupovaná v ČR), ale bez potisku s logem Toshiby a místo českých pokynů byly anglické. Původní cena byla 80 dolarů včetně dopravného, ale po připojení k notebooku a nabití se objevilo 4% opotřebení. Kontaktoval jsem proto prodejce, ten nabídl bezplatnou výměnu, ale poté, co jsem mu vysvětlil, že přeprava k němu mě vyjde dráž než samotná baterie (děkujme České poště) jsme se domluvili na slevě ve výši 10 dolarů. Konečná cena po přepočtu tedy byla cca 1.300 Kč. To je značný nepoměr mezi cenami nemyslíte? Šílené jsou ty marže distributorů – za jednu baterii koupenou v ČR jsem mohl mít tři tytéž z eBay.
S Toshibou byl dodáván OS Windows Vista Business s možnosti downgradu na Windows XP Professional. Jelikož jsem zapřisáhlý odpůrce Visty, jako nenažraného a pomalého OS tak mou první činností na notebooku bylo nainstalování XP. Téměř hned po uvedení a otestování Windows 7 jsem zakoupil upgrade verzi a nyní funguji na Windows 7 Home.
S výměnou klasického pevného disku za SSD (nejdříve Kingston V Series 64 GB G2 a poté Intel X-25M 120 GB G2) jsem pro klid duše osadil i druhý (volný) paměťový slot 1 GB modulem od Kingstonu – výsledkem bylo, že jsem bez obav mohl vypnout swapovací soubor. Po osazení SSD se Toshiba stala při kancelářské práci naprosto neslyšná nevyluzujíc žádné zvuky a ventilátor se spouští pouze při prohlížení webu s větší mírou flashe.
Na notebook byla poskytována standardní dvouletá záruka, kterou jsem však rozšířil na NBD s odpovědí do druhého dne a následnou opravou u zákazníka. Nebyly to vyhozené peníze, protože jsem ji jednou za její trvání využil jelikož mi přestal fungovat USB na pravé straně. Bylo to v době, kdy by pro mě nebýt bez notebooku déle jak týden znamenalo nepředstavitelné komplikace, protože jsem s ním každý den cestoval. Středisko Toshiby je v Hradci Králové a technik dorazil po telefonátu, kdy jsme se snažili závadu diagnostikovat a opravit, což se však nepovedlo, ve stanovený den i hodinu. Vše proběhlo k plné spokojenosti výměnou vadné RAM. Před vypršením záruční doby jsem si sjednal záruční diagnostiku a kompletní čištění (dnes lituji, že jsem si i kdyby za příplatek nenechal vyměnit i klávesnici – moje hlavní činnost je psaní texu a mnohé klávesy už jsou dost vyleštěné). Celá procedura trvala 5 dní, kdy si notebook vyzvedl i přivez kurýr a co se s notebookem právě děje bylo možné sledovat na internetu.
Mechanické poškození
Jestli si někdo myslí, že notebook po třech letech používání bude zhruba ve stejném stavu, jako když si ho pořídil tak je hluboce naivní. V mém případě má Toshiba o to horší pozici, protože se musela vypořádat s každodenním přenášením, i když vždy v batohu s vyztuženou kapsou nebo nebo v klasickém batohu v neoprenovém či koženém obalu.
O klávesnici jsem se již krátce zmínil v části o záruce takže teď jen doplním obrázkem, aby byl vidět současný stav kláves.
Při těch několika tisících stran textu, co jsem na ní napsal, vypadá ještě celkem obstojně…
Na pravé straně v rámu displeje jsem, ani nevím kdy, vytratil dvě gumové pacičky, které měly především za účel ochránit displej při zavřeném víku (na levé straně obě mám). Všiml jsem si toho až poté, co se mi na základně objevily dva vydřené pruhy v místech, které byly shodné s umístěním paciček. Ty však tam již nebyly. Jelikož nevím, kde je sehnat a jestli se vůbec prodávají tak abych předešel dalšímu odírání základny, podlepil jsem ji lepící páskou a musím říct, že složí dobře :-D
Chybějící gumový výčnělek ve víku displeje (pacička)
Důsledkem je vydřené místo v pravé části základny (Provizorní řešení = izolepa :-D )
Zhruba po dvou letech začala při náklonu vypadávat plastová krytka ExpressCard. Ze zkušeností uživatelů vím, že se nejedná o ojedinělý případ a je to problém celé této série. Po čase prostě zámek, který drží plastovou výplň slotu prohrává boj se zemskou gravitací. Docela jsem se divil, že u mě se tento problém objevil až po záruční době. Je ovšem pravda, že ExpressCard jsem použil pouze jednou a nikdy jsem si se zámkem nehrál, a to ani ve chvílích kdy jsem se nudil. Neustále spínání zámku jeho životnosti rozhodně nepřidá… Řešení bylo dvojí – buď nosit notebook bez krytky, ale tomu jsem se chtěl vyhnout, protože by se s jistotou dostala do slotu nečistota a prach. Zbývalo tedy vymyslet jak zajistit, aby krtka držela jako dříve, ale zároveň aby ji bylo v případě potřeby možné vyjmout a použít slot. Nakonec přišla na řadu opět lepící páska, kterou jsem přelepil oba rohy krytky a drží dobře ;-)
Krytka ExpressCard a izolepa podruhé ;-)
Poslední úhona, ke které notebook za ty roky přišel byly dva škrábance na víku displeje. Oba ve spodní části (po otevření blíže baterii). První jsem si někde vyrobil sám. Nebyl nijak výrazný a byl vidět jen při určitém světle. Druhý byl daleko hrubší a na svědomí ho má servis Toshiby (notebook zaslán na čištění). Nijak bych to neřešil, ale tyto dva škrábance vytvořily písmeno X, které bylo vidět téměř ze všech úhlů. Do protokolu opravy servis napsal, že víko je poškrábané, ale hádat se s nimi, co jsem způsobil já a co oni by jistě nevedlo k žádnému výsledku, proto jsem to nechal být a raději jsem si koupil samolepku na notebook, alespoň nepůsobí tak fádně.
Víko displeje před proměnou (to byl ještě nový)
Víko po proměně
Poslední dobou však uvažuji, že se vrátím k původnímu motivu víka. Trošku totiž začíná být žádoucí, abych ze svého elektronického společníka vyrobil nenápadnou šedou myšku. Naštěstí jsem si kdysi ještě nikterak nepoškozené víko naskenoval takže by neměl být velký problém vyrobit samolepku s totožným motivem jako byl původní. Upřímně jsem se ještě nerozhodl, jestli to udělám.
Závěr
Za dobu používání notebooku musím říct, že mile překvapil kvalitou zpracování. I když se jedná o plastovou konstrukci, plast je dostatečně tuhý a nijak výrazně se neprohýbá. Na klávesnici se píše velmi dobře, má ideální zdvih kláves a i přes ta léta je stále tichá (tišší než leckteré nové notebooky). Touchpad má poměrně tuhá tlačítka, která při stisku vydávají poměrně hlasitý zvuk. Já je avšak téměř nepoužívám a vystačím si s poklepáním prsty na plochu touchpadu. Panty displeje jsou stále ve stejné kondici – pořád bez jakékoliv výrazné vůle dokáží LCD udržet ve zvolené poloze. Pro mě osobně je i dnes výkon Toshiby naprosto dostačující a nepotřebuji nic rychlejšího.
Za cenu necelých 18 tisíc v září 2008 se již tehdy jednalo o dobrý kup a dnes mohu s čistým svědomím prohlásit, že tomu tak skutečně bylo. Ani novější generace notebooků nedosahují takových kvalit (ať už je to dílenské zpracování či dimenzování chlazení) a doufám, že bude ještě nějaký ten rok věrně sloužit.
Žádné komentáře:
Okomentovat