Ultrabook??? Ne, děkuji! Radeji repas ;-) Aneb jak nepodlehnout marketingovému tlaku.

Minule jsem psal o tom, jak jsem půl roku fungoval pouze a jen na repasovaném Dellu D620. Ze začátku jsem si vážně myslel, že s ním dokážu vyžít déle, ale zhruba po třech měsících se ukázalo, že jeho výpočetní výkon mi stačí jen zhruba v 60% případů mé činnosti. Tak nezbylo nic jiného, než se začít poohlížet po něčem jiném. A protože mě čas nijak netlačil ke (zbrklému) nákupu prvního kandidáta, dal jsem si na výběru dost záležet.

Ultrabook, módní výstřelek dnešní doby

Intel dnes (nebo spíše už nějakou dobu) společně s ostatními výrobci dost masíruje spotřebitele, aby kupovali jeho ultrabooky. Pravda jsou to lehké a tím i snadno přenosné stroje s relativně dlouhou výdrží při provozu na baterie, ale při delším zkoumání se začne objevovat velká řádka negativ, která (v mém případě) převyšují pozitiva. I když jsem prvně také uvažoval o ultrabooku, nakonec jsem to vzdal a koupil manažerský notebook.

Hlavní věci, které mě odradily od toho, abych byl taky "ultabookoidní" je fakt praktické nemožnosti výměny jakýchkoliv komponent včetně baterie. Vím, že to většina uživatelů asi nebude až takovým způsobem řešit,a že je to vlastnost přebraná od Macbooků Air (ostatně jako celý koncept ultrabooků), ale mně to prostě vadí. Dobrá, pominu-li nevyměnitelnost komponent, ale baterie. Je fajn, že dnes udrží stroj v chodu 8-10 hodin, ale jak dlouho to zvládne za 2 nebo více let, když jej budu denně používat na baterii? Dvě hodiny? Jakýkoliv notebook, který nevydrží jet na baterii 5 hodin s wifi (nemyslím aktivní surfování, ale jednoduše aktivní wifi modul s občasným nalezením nějaké informace na webu nebo přijetí pošty, společně s prací ve Wordu a Excelu) u mně neobstojí! S výměnou komponent to je tak, že snad každý postupem času zatouží svůj notebook zrychlit přidáním paměti nebo vyměnit disk (SSD) za větší, případně dodat nějaký ten rozšiřující modul. U těch nejlehčích ultrabooků to prostě není uživatelsky možné a u těch ostatních jen obtížně. Klasické notebooky v této oblasti prostě vedou.

Další věc jsou v naprosté většině lesklé displeje nebo matné překryté lesklým sklem, což je ve své podstatě totéž nebo možná ještě horší řešení, než to první. Pro práci venku nebo v dopravních prostředcích jsou lesklé displeje naprosto nevhodné! Ať si říká kdo chce, co chce, lesklý displej je nepoužitelný  jakmile trochu svítí slunce. Mluvím z vlastní zkušenosti. Moje předešlá Toshiba Satellite Pro U400 měla lesklou úpravu displeje a bylo to právě tak, jak jsem popsal. Částečně se to dalo zlepšit nastavením maximálního jasu, ale nemůže konkurovat matným verzím. Nehledě na to, že maximální jas dost rychle vyšťaví baterii.

Tenký profil ultrabooků je sice skvělá věc pro jejich přenášení skoro v jakékoliv tašce, ale nabízených modelů s hmotností pod 1,3 kg není zas tolik. Výjimku tvoří Toshiba Z830 (Z930), kde se skoro blíží 1 kilogramu, avšak většina ostatních se pohybuje v rozmezí 1,3 - 1,5 kg. Na tuto hmotnost lze dosáhnout i s klasickými manažerskými modely. Sice nemáte takový tenký cool profil, ale zase si snadno koupíte a vyměníte jak baterii tak další komponenty.

Typický kapkovitý profil ultrabooků alá Apple Macbook Air.

Většina modelů ultrabooků nabízí podsvícenou klávesnici. Tato fičura se mi dost líbila a tak jsem začal pátrat, jestli je dostupná i u běžných notebooků A světe div se, velké množství manažerských strojů ji nabízelo daleko dříve, než Intel vymyslel koncept ultrabooků. A tak jsem si řekl, že to nebude zas takový problém, a že podsvícenou klávesnici chci ve svém příštím stroji mít.

Každý počítač, notebook, ultrabook produkuje určité teplo při provozu a různou úroveň hluku při chlazení. Pro mě je důležité, aby jednak zahřívání základny bylo na přijatelné úrovni (abych neměl kolena na škvarek při práci na klíně) a aby hluk produkovaný notebookem byl co nejmenší, ale zároveň chci mít k dispozici dostatečný výkon. Hliník je na rozdíl od plastu (nebo plastové konstrukce vyztužené kovovým rámem) vede dobře teplo. To je sice dobře pro komponenty, protože jej rychle dostane pryč, ale uživatel tím trpí!

Poslední věc, kterou musím zmínit je ne zrovna dobrá konektorová výbava, i když i zde se to liší model od modelu. Mnohdy jsou potřeba redukce pro LAN a jiné porty, USB také mnoho není a HDMI nebo VGA taky najdeme zřídka v plné verzi bez potřeby nějaké té redukce, která mnohdy ještě není součástí balení a je potřeba ji dokoupit zvlášť a za nemalé finanční prostředky. Tohle u notebooku řešit nemusíte!

Co místo ultabooku? Aneb výběr a jeho zdárný konec

Asi už je všem jasné, že jsem ultrabooky nakonec zavrhl, protože jsem po důkladném zvážení, tak, jak jsem to tady popsal, došel k závěru, že to není nic pro mě. Nastal však problém, co si pořídit místo něj. Přiznejme si, s dnešní nabídkou modelů od všech výrobců to není nijak slavné a takových notebooků, které by splňovaly všechna kritéria (matný displej, podsvícená klávesnice, výdrž 8 papírových hodin - to je oněch 5 praktických, rozměry pod 13,3", matné provedení, dostatečný výkon, pevný rám, tichý chod,...), je jako šafránu. A navíc cena těch několika vyhovujících je dnes nad 30 tisíci a tolik prostě nejsem ochoten investovat. Tak co teď s tím a jak z toho ven?

Poměrně jednoduché, avšak zdlouhavé řešení se našlo - pořídit si opět repasovaný stroj. Teď ovšem mladšího data výroby a pokud možno se zárukou. Začal jsem tedy procházet inzertní servery, nabídky na Aukru a nabídky firem zabývajících se dovozem a prodejem výpočetní techniky. Čas mě nikam netlačil a tak jsem čekal, až se objeví to pravé pro mě.

Dell Latitude E4310 - cíl splněn!

Nakonec jsem se na konci srpna dočkal. Za velmi slušnou cenu jsem si koupil Dell Latitude E4310 s procesorem Core i5 560M (2,66GHz), 8 GB RAM, HDD o kapacitě 250 GB (ale šlo o model od Seagate s 7200 otáčkami za minutu) a dvěma 6-článkovými bateriemi (jedna nová o kapacitě 48 Wh - 4:30 minut výdrže, a druhá 60 Wh s 10% opotřebením a 5:30 výdrží). Podstatnou věcí je NBD přímo u Dellu do konce března 2014 s možností prodloužení. Hmotnost je něco málo nad 1,6 kg a rozměry mi taky vyhovují. Mé hodnotící kritérium je takové, že E4310 bez problémů umístím do tašky typu messenger, kde se mi Toshiba U400 (byla taky 13") nevešla.

Závěr - dobrý repas je lepší než nový notebook

Samozřejmě můžete narazit na problémový a nespolehlivý repasovaný notebook, o tom není pochyb. Stejná věc se ale  může stát i při nákupu nového. Smůla je prostě smůla. Proto důležitou roli hraje pečlivý výběr a taky musíte věnovat pozornost referencím o prodejce, od kterého nakupujete. Moje zkušenost měla sloužit jako inspirace ostatním. Jako repasovaný stroj bych kupoval jedině původně manažerské notebooky, jež jsou už výrobcem konstruovány na vyšší zátěž jak po provozní stránce tak po té konstrukční. Jde o jednoduchý způsob, jak snadno ušetřit i více jak polovinu nákupní ceny při stejné užitné hodnotě. Jen je potřeba více se věnovat výběru.

Pokud chcete ultrabook, klidně si jej kupte. Možné budete spokojenými uživateli nebo taky ne! To se těžko posuzuje. Záleží na preferencích a požadavcích každého z vás.

Pozn: O tom, co jsem už stihl provádět s E4310 připravuji další článek, který vyjde co nevidět ;-)