Dell Latitude D620 po šest měsíců jediný počítač

Můj poslední zápisek byl o tom, jak čekám na vhodný lehký a přenosný stroj. Tehdy jsem si ještě myslel, že to bude ultrabook. Mým dočasným společníkem se tedy stal notebook staršího data výroby, ale za to roky provozu osvědčený a spolehlivý - Dell Latitude D620. Asi je všem jasné, že se jednalo o repasovaný produkt ;-)

Prakticky nesplňoval absolutně nic z mých předešlých požadavků - váha, rozměry, výdrž a výkon. Přesto byl mým jediným strojem v období od února do poloviny srpna 2012 a zvládl každodenní nošení do školy po dobu jednoho semestru.

Konfigurace, výkon a výdrž

Co se konfigurace a výkonu týká, není to na dnešní dobu žádná sláva. Prakticky notebook využívám na kancelářskou práci, ale občas i na něco jiného, třeba lehkou úpravu videa apod. To je také hlavní důvod, proč jsem o letošních prázdninách přistoupil k jeho výměně.

Základní hardwarová výbava byla procesor C2D T2300 (1,66GHz), grafický čip Intel 950 (ale hry skoro nehraji), disk 80GB od Seagate a 2 GB DDR2 RAM. Chybělo bluetooth a wifi bylo dostupné pouze se standardy b/g. Baterie byla opotřebená jen z 8% a při práci ve Wordu s aktivní wifi dokázala notebook udržet v chodu po 2:30.

K celkovému stavu notebooku po vizuální stránce působil i přes své stáří velmi zachovalým dojmem - takřka nepoužitým. Klávesnice však byla německá a tak jsem přistoupil k řešení, kdy jsem na eBay koupil nové anglické popisky kláves, které jsem nalepil na původní klávesnici a následně doplnil popisky české. Displej byl sice mírně vysvícený. Popravdě jsem však čekal, že na tom bude daleko hůře.

Upgrady

Nebyl bych to snad ani já, kdybych se nepustil do nějakých těch upgradů. Jako první přišla na řadu výměna plotnového disku za SSD. Tím byl již dlouho používaný Kingston V series 64GB. Už to přineslo dosti velké zrychlení a ztišení systému.

Na původní wifi kartě mi zprvu vadila jen absence podpory N-lite standardu. Záhy se však ukázalo, že je na tom docela špatně i co do "lovení" signálu v domě. Nejprve jsem se ji pokusil vyměnit za Intel 5100. Ten však odmítl bios. Proto jsem koupil novější wifi kartu, kterou vyrábí přímo Dell - Dell 1500n. S ní už se notebook začal bavit normálním způsobem. Odstranily se tím oba neduhy - standard n-Lite karta podporuje a také se rozšířil prostor, kde byl notebook schopný připojit se na wifi.

Absenci bluetooth jsem nejdříve nevěnoval pozornost, ale je to nejrychlejší cesta, jak dostat věci s mobilu do počítače, pokud u sebe nemáte kabel. Proto přišla řada i na něj. Původně jsem chtěl zvolit modul určený přesně pro model D620. Jeho cena však byla takřka dvojnásobná oproti jiným. Po minulých zkušenostech jsem se však poučil a zůstal u produkce Dellu. Nakonec jsem vybral Dell 355. Na prvotní peripetie s ovladači stačila chvilka googlení a modul šlape jako hodinky.

Pohled do útrob notebooku. (zcela vlevo nahoře pod displejem nainstalován bluetooth modul, vpravo vyměněná wifi karta a dole vykukuje jeden ze dvou RAM modulů)

Se zahájením nového semestru na VŠ jsem musel řešit další problém - slabou výdrž na baterie. Naštěstí to nebylo nijak zvlášť složité. Nechtěl jsem ještě více zvětšovat rozměry a hmotnost notebooku, proto jsem vyloučil koupi 9článkové baterie. Naštěstí tento původem business model má možnost vyměnit DVD mechaniku (kterou stejně nepoužívám) za přídavnou druhou baterii. Po lehkém prozkoumání cen jsem ji objednal opět na eBay. K mému milému překvapení obsahovala články od Panasonicu a ne Samsung. Díky tomu její opotřebení je jen na 3% i přes docela velkou zátěž a časté nabíjení. Výdrž na dvě baterie při kancelářské práci s wifi se takřka zdvojnásobila na 5:40 minut! To mi k mé plné spokojenosti stačí. Je ovšem také pravdou, že se mírně zvedla i hmotnost. Baterie váží přeci jen o několik gramů více, než původní mechanika.

 Jelikož jsem se naivně zbavil desktopu, po chvíli mi začal scházet prostor pro další ukládání dat. Doma jsem sice bez problémů mohl připojit externí disk, ale na cestách a ve škole to není zrovna pohodlné a taky bezpečné řešení. Sáhl jsem proto po rámečku na HDD (opět do slotu původem pro DVD mechaniku). Ten jsem osadil 750 GB diskem od WD a rázem bylo po problému.

Dva gigabajty RAM jsou dnes tak trochu na hraně. Stačí otevřít více oken v prohlížeči a už systém swapuje. Pro SSD nic dobrého. Ve své naivní představě jsem si mysle, že když je v dokumentaci k notebooku napsáno, že jej lze osadit 4 GB, bude tomu skutečně tak. Koupil jsem proto dva dvogigabajtové moduly, abych jimi nahradil původní o kapacitě 1 GB a zachoval dual channel. Jaké bylo nemilé překvapení, když jsem zjistil, že Bios sice správně identifikuje osazených 4 GB, ale dostupné pro práci bylo jen nějakých 3300 MB. Nepodařilo se mi to nijak změnit. (Jen upřesním, že byl samozřejmě nainstalován 64bit Windows, oriblém byl ovšem už v biosu). Tak jsem přistoupil k řešení, kdy jeden 2 GB modul nahradil původní jednogigabajtový. Ono mít pro systém 3300 nebo 3072 MB paměti je vcelku jedno. Následně jsem vypnul swap. 

Veškeré příslušenství ve své kráse. (Zleva mobilní adaptér, nahoře baterie,  vpravo nejprve box s druhým diskem a DVD mechanika)

Takovým upgradem (i když ne hardwarovým) byla instalace utility i8kfan na ovládání větráků. Kombinací SSD a tohoto programu jsem z D620 udělal velmi tichý stroj. A na to si já dost potrpím ;-)

Plusy a mínusy

Konstrukčně odvedl Dell výbornou práci. Dnešní notebooky (alespoň většina non-business) na tom bude o dost hůře. Víko displeje i přes své stáří nemá nijak velkou vůli a drží ve všech pozicích. S mírným vysvícením se musí počítat u všech kousků z druhé nebo x-té ruky.

Většinu negativ se mi podařilo odstranit upgrady, o kterých tu píši. Nejvíce mi asi vadila celková hmotnost D620, která se pohybovala (při osazení oběma bateriemi) okolo 2,8 kilogramů. To je vysoko nad mou stanovenou normu 2 kg. S čím jsem nemohl nijak jednoduchým způsobem hnout byl výkon procesoru. Hold ořezaná verze C2D se hodí opravdu jen na kancelářskou práci a nic víc. Nejvíc mi v průběhu času chyběla integrovaná čtečka paměťových karet. Náhodou jsem však doma našel externí model do USB, který jsem koupil někdy v roce 2005 společně se svým prvním digitálním foťákem.

Závěr

Dell D620 je výtečná mašina a svou službu udělá i dnes. Doslova za pár kaček můžete pořídit například notebook pro rodiče, který jim bude sloužit daleko lépe, než třeba netbook s Atomem. Kdybych jej používal jen ke kancelářské práci a nepotřeboval jej tak často přenášet (v batohu se dost pronese) asi bych u něj zůstal. Takhle mám dnes dvě stanice (mobilní a pevnou), ale oba to jsou notebooky a oba od Dellu.

Za toho půl roku každodenního provozu byl notebook naprosto spolehlivý. Pár pádů aplikací se sice objevilo, ale ani jedna BSOD. Taky mi D620 dala novou zkušenost. A sice naučil jsem se používat trackpoint namísto touchpadu a musím uznat, že je to daleko elegantnější řešení. Jen změnit své návyky chvíli trvalo.

D620 jsem se nezbavil, jak jste se už asi mohli dovtípit. Z hlediska bezpečnosti jsem se rozhodl, že bude opět lepší vrátit se k modelu dvou počítačů. K D620 mám dokovací stanici a teď jsem si ještě koupil stojan na monitor  (originální řešení od Dellu na tento model), takže notebook pod něj hezky schovám. V kombinaci s 22" LCD, externí klávesnice a myši, je to ergonomicky vhodné řešení.

Mé nové (mobilně) desktopové pracoviště. Vedle nový mobilní společkník ;-)

A o mém novém mobilním společníkovi zase někdy příště...